Pamatujete? Za socialismu do nás cpali soudruzi mír horem dolem, všemi tělesnými otvory. K zblití to bylo.
V naší zemi se roztahovali ruští okupanti, vymýšlely se detaily útoku směrem na západ, rakety v pohotovosti, ale furt mleli o míru. Nutili to slovo opakovat i děti. Pořád.
Míroví štváči.
V naší zemi se roztahovali ruští okupanti, vymýšlely se detaily útoku směrem na západ, rakety v pohotovosti, ale furt mleli o míru. Nutili to slovo opakovat i děti. Pořád.
Míroví štváči.
Comments
Co by to bylo za mír, kdyby nezačal jaderný výbuchem, že jo?
Teď to jedou jen trochu otevřeněji: "Mir chočeme!" (Pro mladší: "mir" znamená nejen "mír," ale i "svět")
Na to se nedá zapomenout.
Ve čtvrté třídě jsem vyhrála soutěž Partyzánský samopal ve střelbě ze vzduchovky.
Všude nápisy mír a ve výtvarce dostal jedničku ten, kdo nejlépe zakreslí likvidaci západních imperialistů raketami SS 20.
Jenže pak jsem si to dost pokazil obrázkem prvomájového průvodu.
„Já ty ruce lidí v průvodu opravdu nezapomněl schválně, soudružko učitelko.“
Byl jsem tuším první, kdo dostal na nejdůležitější vysvědčení základky (pololetí 8. třídy) trojku z výtvarky.
Jakože popraví ty zlý imperialisty, že jo.
Nesetkalo se to s pochopením.
Rodiče do školy, ředitelská důtka atd.
Jsem se jim příště mohl na celý SSSR vysrat.
Ale to až na střední, či?
Můj poslední trumf 😀 - v den generální stávky jsem měl od ředitele zakázáno (taky byli naši v ředitelně) jít do školy.
Ještě mám vlastně jeden, ale ten si nechám (nebude-li zbytí) až nakonec.
Tím totiž rozbiju bank. 😉
Naštěstí byla učitelka (byť to byla i ruštinářka) příčetná.
Chyba v překladu.
Mírový sráč zní výmluvněji než chcimír.
Díky za obohacení jazyka!
Stres se vrátil zpátky invazí na Ukrajinu 2022.
Všichni jsme to do zblbnutí opakovali.
Ezopským jazykem to znamenalo "dejte nám pokoj a nechte nás žít v šedé zóně".