Omezuji zpravodajství, cíleně se snažím vyhýbat politickému. Na pracovním stole mám knihu Kazatel s komentářem M. Putny a listuji si v ní. Je to skvělý průvodce ve světě, který se rozpadá. Věnuji se více koníčkům, snažím se vymyslet si nové. Soustředím se na rodinu.
Já teď synka připravuju na přijímačky na střední školu a je fajn, že jsem konečně začal vidět pokroky (po 15 testech z M a ČJ). A s dcerkou zase máme legraci. A oba vědí, že Trump je nebezpečnej idiot.
Díky! Beru to fatalisticky - děláme, co se dá, víc asi nejde, a nějak to dopadne. Ale jsem strašně naštvanej na stát, jak jsou děti v Praze diskriminovány nedostatkem míst na středních školách. Přitom to, že se narodily, stát ví 14 let!
Vypnu TV, zavřu zprávy a soustředím se na drobné věci, které ovlivnit můžu. Náhodně: Uklidím nebo spravím něco rozbitého. Dodělám další kousek v appce k manželčině koníčku. Zeptám se dětí, jestli nepotřebují helfnout s nějakým projektem do školy. Rozbalím si modelařinu a patlám se s tím. A tak dál.
Čtu si střídavě antické stoiky, Tao-te-ťing a stohy severských, německých a anglických detektivek. Poslouchám muziku 60. let a ruce zaměstnávám stavbou modelů budov pro železniční diorámata. Chodím do lesa a na louky se psem.
A teď vážně. Přečtu si nějakou knihu. Pomazlím psa. Poslechnu si pěknou hudbu. Ale nejvíc pomáhá humor a uvědomění, že by mohlo být mnohem hůř. Jako třeba narodit se před 1000 lety jako obyčejný plebejec. Ještě pořád žijeme v dobré době. Máme teplo, jídlo, čistou vodu a solidní zdravotnictví.
Řeknu si, že celý svět spasit nemohu. Ale mohu dělat drobnosti, kterými jej mohu zlepšit.
Třeba se snažím přesvědčit kohokoli na Xitteru, aby přešel sem. Nebo přispěji pár korunami na pomoc potřebným.
Když to dělá jeden, je to málo, ale když to dělá tisíce nebo statisíce lidi, je to velká síla.
Nerad mluvím a píšu vulgárně, ale ono by to bez toho asi nevyznělo tak, jak bych potřeboval.
Už před zvolením Donalda Trumpa žila drtivá většina lidí na planetě v takových sračkách, jaké si vůbec neumíme představit, že jakkoli jsou Trumpovy kroky děs, v tomto srovnání jsou vlastně nepodstatné.
Je hloupé to přiznat, ale podmínky, ve kterých žijí lidé na planetě ve mně úzkosti příliš nevyvolávaly. Měly by, já vím, ale nefungovalo to. Toho, že se zhorší podmínky v Evropě, že se i z mojí země stane prostor, kde bezpráví nebude odsuzované ani formálně, toho se bojím moc.
Narodil jsem se v roce 1974 a v bezpráví jsem vyrostl. (Včetně toho, že dědeček byl politický vězeň z 50. let.)
Nevěřím, že Trump dostane USA, natož nás, takhle daleko.
Jen jednou v životě jsem byl v Africe, v mírumilovném, bezpečném Senegalu, a život tam mi připadal strašlivý. To děsilo a děsí mě.
Je to strašně těžké, zejména s vědomím toho, nakolik to ovlivňuje dění v Evropě a u nás.
Na některých sítích mám vyloženě filtry na slova, někde jen na vybraná jako Trump nebo Musk, abych nečetl jen o tom, jinde mám filtr na cokoli, co je anglicky. Snažím se nebýt online po 20h. Apod.
Kdybych nedělal @programydovoleb.bsky.social, bylo by ještě snadnější se odpojit. Na psychické zdraví to není dobré, ta obava, co za svět tihle odporní hnusáci připravují pro děti. Jak jsou schopni pod rouškou vyfabrikovaných kulturních válek ničit demokratické instituce, které se budovaly staletí.
Ale na tom se vubec nic nezmenilo, dlouhodoby trend je presne ten, kam nas tlaci oranzovy blb. Rozdil je v tom, ze tenhle soudruh akorat dela velky a viditelny bordel, zatimco ti pred nim veci kurvili potichu a nenapadne a tvarili se na nas mile.
Defaultni stav sveta je diktatura a oligarchie. Demokracie je odchylka, kterou lze udrzet v existenci jen neustalym tlakem verejnosti, ten ale prakticky neexistuje. A po padu komunismu se vsichni tihle soudruzi odbrzdili.
Přečtu a říkám si, tohle si musí vyřídit Američané, tam moje schopnosti ovlivnit dění nesahají. Naděje je, že oni zvládli už horší věci jistě zvladnou Trumpa.
Soustředím se na naše záležitosti ( volby na podzim). Tam vidím nebezpečí.
Mizerně se cítím jen, když někdo týrá zvířata a lidi.
Čtu, venčím psa, poslouchám podcasty o vědě (zdravím a děkuji panu @petrkou.bsky.social, poděkoval bych i vašemu manželovi, bohužel zde není), sportuji. Trochu to pomáhá.
Pustím si audioknihu, nejlépe nějaké sci-fi a myslí odletím do vesmíru. Momentálně třeba Setkání s Rámou od Arthura C. Clarka. Můžu moc doporučit. Zároveň ale při poslechu také něco doma dělám, abych zaměstnal i zbytek mysli, který by se eventuálně vrtal v nějakých starostech.
Sága o Rámovi je moje nejoblíbenější literární dílo vůbec! Jinak co se literatury týká, tak se přiznám k jedné úchylce (jinak to asi nazvat nejde :) ) Jednou za rok-dva mě popadne potřeba přečíst si něco od Foglara nebo Maye.
Parádní. Kdysi jsem ságu o Rámovi přečetl a teď jsem narazil na audioknihu prvního dílu a je skvělá. Právě vlídné knihy můžou být šikovným protijedem vůči různým starostem a příjemnou inspirací.
Abych se cítil mizerně, tak nepotřebuji číst o trumpovi, stačí si projít naše události a mám pocit, že se u nás krade a podvádí kdekoli, kde se někdo může dostat k penězům, ideálně státu. Říkám si, kam jsme se to dostali, navíc, když se dozvíme asi jen o zlomku lumpáren. Trumpa neovlivním 🤷♂️
Nepomůžu 🤷♂️ Musel bych přestat sledovat informace od nás a ze světa, to jediné by pomohlo. Ale to neumím. Hodně si všechno připouštím k tělu, i věci, které nijak nemohu ovlivnit. Kdybych alespoň ty nebral tak vážně, ale patřím mezi extra citlivé jedince, neumím to brát nezaujatě, jen jako fakta.
To je pravda. Teď se málo, kvůli zdraví, hýbu. Pomáhá to, nicméně spíše to udržuje alespoň nějakou psychickou stabilitu, není to, pro mě, všelék. Bohužel.
Comments
Ze své pozice se nemohu vyhýbat diskuzi s kolegy učiteli, a někdy je mi dost smutno.
Třeba se snažím přesvědčit kohokoli na Xitteru, aby přešel sem. Nebo přispěji pár korunami na pomoc potřebným.
Když to dělá jeden, je to málo, ale když to dělá tisíce nebo statisíce lidi, je to velká síla.
Nejhůř se cítím, když zprávy jen čtu a neudělám pak vůbec nic.
Už před zvolením Donalda Trumpa žila drtivá většina lidí na planetě v takových sračkách, jaké si vůbec neumíme představit, že jakkoli jsou Trumpovy kroky děs, v tomto srovnání jsou vlastně nepodstatné.
Nevěřím, že Trump dostane USA, natož nás, takhle daleko.
Jen jednou v životě jsem byl v Africe, v mírumilovném, bezpečném Senegalu, a život tam mi připadal strašlivý. To děsilo a děsí mě.
Na některých sítích mám vyloženě filtry na slova, někde jen na vybraná jako Trump nebo Musk, abych nečetl jen o tom, jinde mám filtr na cokoli, co je anglicky. Snažím se nebýt online po 20h. Apod.
Soustředím se na naše záležitosti ( volby na podzim). Tam vidím nebezpečí.
Mizerně se cítím jen, když někdo týrá zvířata a lidi.
Fyzická aktivita, umění, zkrátka jiné zaměstnání hlavy.
Víra, naděje.
My můžeme leda ovlivnit svoje okolí, aby sem nepouštělo stejného magora.
Opatrujte se 🌹
Dělat to co má podle vás nějaký konkrétní smysl, bez ohledu na téma.
Já pálím biouhel... Ukládám tuny CO2 do půdy na tisíce let.
Nějak se z toho neumím vyhrabat
Ve městě, v bytě bych asi běhal nebo posiloval.
Zničené tělo dává "nadhled" - jinak bych se asi zbláznil už dávno.